Aktuální události

Historie sboru

Prvopočátky SDH ve Vodňanech se datují rokem 1875, ve kterém byl ve městě SDH založen. Stalo se tak po 11 letech od založení prvního sboru ve Velvarech. Je všeobecně známo, že SDH byl od svého vzniku velmi aktivní. A to nejen v represi, ale i prevenci, pokud jde o požární ochranu, ve vzdělávání členů i veřejnosti. Byl oporou i sborům v okolních obcích. Zakládajícími členy sboru byli: Tomáš Bělohlávek (byl také prvním starostou sboru), Oto Bělohlávek, Jan Rošický a pánové Stříbrný, Štěpánek, Louženský, Buchtele, Princ, Protiva, Řídký. V době založení měl sbor 46 členů především z řad vojenských vysloužilců a příslušníků Sokola. Scházeli se každé nedělní dopoledne a připravovali svůj program činnosti. Z dobrovolných příspěvků si pořizovali hasičské vybavení, které bylo dlouhá léta dosti jednoduché: koše, kožená vědra, háky a sekyrky, přenosný žebřík a džberová stříkačka. Až později městští radní zakoupili čtyřkolovou ruční stříkačku s hadicemi.

Především iniciativou místního sboru byla v roce 1894 založena Vodňanská hasičská župa. Založení župy si vynutilo především velmi špatné železniční spojení s Pískem (sbor tehdy patřil k Písecké župě). Tím veškerá hasičská činnost trpěla a župní administrativa nemohla tyto potíže překonat. Ustavující schůze se konala 28. října 1894 ve Vodňanech. Na této schůzi byly schválely župní stanovy, které byly dne 29. ledna 1895 úředně potvrzeny. Prvním župním starostou byl zvolen bratr JUDr. Josef Hruška. Župa se přihlásila za člena České zemské hasičské jednoty a byla zapsána do seznamu pod číslem 79.

Sbor dobrovolných hasičů ve Vodňanech měl koncem 2. světové války přes sto registrovaných členů. Sídlil v požární zbrojnici v Zeyerových skladech. Nedílnou součástí hasičského sboru byla skupina samaritánů, kterou tvořili muži i ženy.

Pokud jde o výzbroj, ta byla úměrná tehdejším podmínkám a poměrům, jelikož byla nakupována z vlastních finančních zdrojů sboru. Ty byly získávány z členských příspěvků, z výnosů plesů a jiných akcí. Nejstarší ze strojů byla dvoukolová motorová stříkačka, kterou ve dvacátých letech vyráběla firma Jiří Fridrich ve Vodňanech. Automobilová stříkačka Laurin-Klement byla zakoupena v roce 1927. Třetí, motorovou dvoukolovou stříkačku zn. Zikmund, zakoupil sbor v roce 1942. Výzbroj doplňoval dvanáctimetrový dřevěný výsuvný žebřík. Pro zrychlení přepravy k požárům byl zakoupen nákladní automobil zn. Citroen, který byl k tomu účelu upraven.

Po ukončení 2. světové války nastalo období rozvoje činnosti požární ochrany. Vodňanský sbor byl zařazen mezi tzv. “výpadové sbory” a musel zasahovat u větších požárů v okruhu 100 km od města. Veškerá odpovědnost spočívala především na aktivních členech. Za tohoto stavu sbor dobře plnil své úkoly a osvědčil se zejména při velkém požáru závodu Koh-I-Noor v Českých Budějovicích a dále při požáru hračkárny ve Vodňanech.

Městský úřad ve Vodňanech zvážil protipožární bezpečnost ve městě a spádovém území při vysokém nárůstu nejen bytové zástavby, ale i škol, podniků a institucí, a došel k závěru, že stav požární zbrojnice a technika hasičského sboru již nevyhovuje potřebám a rozhodl vybudovat novou hasičskou zbrojnici. Stavba byla započata 8. 6. 1959 a slavnostně dána do provozu 10. 7. 1966. V polovině roku 1974 bylo zřízeno detašované pracoviště Veřejného požárního útvaru Strakonice, s posláním stálé ohlašovny požárů s placenými pracovníky z řad místních občanů. 16. 3. 1979 byla zahájena přístavba zbrojnic, ve třech etapách: 3 garáže, dílny a sklad PHM a celková nástavba nad garážemi. Odpracováno bylo 16 170 brigádnických hodin a stavba byla ukončena 17. 12. 1980.

Změny po roce 1989 si vyžádaly nejen reorganizaci hasičských jednot, ale především zdokonalení v oblasti prevence a techniky. K tomu, aby bylo možné vždy včas a co nejúčiněji zasáhnout proti ohni, při dopravní nehodě nebo jiné svízelné situaci, bylo nutné doplnit stávající vozový park a techniku o nejnutnější zařízení.


Mužské družstvo


Ženské družstvo


Dětské družstvo